II. Trinidad, Sancti Spiritus, Cayo Coco

Další den pokračujeme do města Trinidad. Centrum města je památkou chráněnou Unescem.

UNESCO chráněné město Trinidat Trinidat

Při vjezdu do města jedeme hodně natural prašnou silnicí, všude nás pak zastavují lidé a něco nabízejí, jsou milí, ale trošku otravní.

Trinidat - tady se už Unesco nestaralo

Španělština není v portfoliu našich jazykových znalostí a tak jen odmítáme. První zastávkou je příjemný park, kde jsem se seznámili s místními dětmi. Latinsko americký temperament se nezapřel.

bez kytary ven nejdu, kdo by vyučoval děti hudbě ještě nezjistily, kde se to narodily. Užijte si štěstí všude se tančí, hudba hraje, parník se potápí

Projdeme si fakt pěkné náměstí s opravenými domy. Jakmile však zajdete do první vedlejší ulice, hned vidíte místo domů zříceniny a dvorky plné harampádí, volně se pohybujících vepříků, no prostě děs a hrůza. Ještě nejsme dostatečně asimilování a tak na nás vše začalo padat a pocit nebyl vůbec příjemný. S odstupem času však mohu říci, že to způsobila čirá neznalost. Město bylo stejné jako všechna ostatní. Lidé byli taky stejně jako později milí, usměvaví, ale my jsme prostě a jen nebyli připraveni a navíc je to naše první cesta to takové exotiky a zkušenost žádná. Vracíme se k zaparkovanému autu s myšlenkou, že určitě bude vykradené, ne-li zcizené. To však je úplná hloupost, protože v tomto policejním státě se prostě nekrade. U auta se konečně trošku zklidníme a začínám pořizovat první zajímavé snímky místních lidí. Vlezu do krámu, který byl jak po vykradení, dáme místním dámám na jejich vyžádání cigaretku a pak si je fotíme.

plný krám kvalitního zboží holky si pochutnávají na českých cigaretách doutník, nezbytný doplněk pravého kubánského hombré

Večer je tady a my nevíme, kde budeme spát. Na Kubě je taková praxe, že domácnosti, které mají licenci na ubytovávání cizinců, mají na dveří modrý triangl. Jsou náležitě prověřeni a s největší pravděpodobností to mají i za odměnu vlastní angažovaností a hlavně je pak asi reálnější, že odvedou nějakou tu desátku do státního rozpočtu. No jo, ale choďte od dveří ke dveřím a triangl hledejte. A tam, kde jsme ho viděli, tam bychom se asi báli vkročit. Nakonec se rozhodneme vyjet z města ven a směr je opět k moři. Na jedné křižovatce se k nám nalepil cyklista a neustále gestikuloval, že nás zavede do perfektos privatos ubytkos. Moc se nám s ním nechtělo, ale nakonec jsme si řekli, že to vyzkoušíme. Stejně nic jiného nemáme a noc se blíží. Vyklubalo se z toho celkem pěkné ubytování, v čistém pokoji s terasou, s velmi slušnou snídani. To jsme však netušili, že nás v pět hodin ráno vzbudí několik desítek neskutečně hlučných kohoutů, kteří vítali nový den. Ubytujeme se a vyrazíme do přilehlých uliček.

V jedné z nich narazíme na holičství přímo na chodníku. A taky jsem si musel udělat fotečku s jedním z veteránů, který je tady všude po američanech spousta a neuvěřitelném stavu.

holič přímo na ulici tak to je tedy kára

A jak tak volám na Vlasťulu :“pojď se podívat, jak má vypadat správný kadeřnický salón“ tak se najednou ozve od holičského křesla čeština. No čeština ne tak úplně, ale pokus o češtinu. On tam totiž postával borec, který před léty pobýval v česku, kde makal jako elektrikář mám pocit v Kopřivnické Tatře. No a tak jsme navázali rozhovor, slovo dalo slovo a on nás pozval k sobě domů. Bydlel s rodinou na sídlišti a můžeme říci, že doma bylo čisto, slušně byla i domácnost vybavena.

na návštěvě v kubánské rodině

Dokonce měli velkou lednici a televizi, což tady není úplně tak pravidlem. Měli totiž nějakého dědečka ve Španělsku a ten jim občas přilepšil. Pobyli jsme u čaje asi hodinku a dozvěděli se spoustu zajímavostí. Např. měsíční plat elektrikáře byl 20,- USD. Manželka byla profesorka angličtiny, ale protože tento imperialistický jazyk není koho vyučovat, každý raději ruštinu, tak byla bez práce a pomáhala sestře při prodeji na tržnici. Dvě dcery studovaly. Vycítili jsme, že život na současné Kubě není peříčko a tak jsme se na druhý den do bytu vrátili a ve dveřích jsme jim dali nějaké oblečení pro holky a do trička přiložili americkou dvacku. Prostě výplata navíc. Vyměnili jsme si adresy a slíbili jim napsat po návratu domů.  K této rodině a k naší snaze jim pomoci, se vrátím ještě v úplném závěru.

Ráno pokračujeme směrem na Sancti Spiritus. Cestou zastavujeme v oblasti obrovských plantáží cukrové třtiny. Obrovské byli, ale v minulosti. Dnes se o plantáže starají zemědělská družstva a tak tady mají cukrovou třtinu jako telegrafní sloupy. Ne tak velkou, ale stejně jako sloupy 50 m od sebe. Navštívíme jednu usedlost, kde v minulosti bydlel majitel plantáží,

velkopanské sídlo na plantáži cukrové třtiny Vlasťule na rozhledně

vystoupáme na rozhlednu, abychom tu krásu viděli i z výšky. Pokračujeme dále a po průjezdu Sancti Spiritus míříme k pobřeží směr Cayo Coco.  V okolí města Morón se výrazně mění krajina a také vzhled vesnic. Jde o ryze zemědělskou oblast. Půda je tu skoro červená, stejně jako u nás v okolí Červeného Kostelce. Je vidět, že tady se lidem daří mnohem lépe. Domečky kolem cesty jsou pěkně omítnuté, kolem pořádek a i lidé mají na tváří takový upřímnější pozitivní výraz. Škoda že jsme se tady nemohli zdržet. Pokračujeme do, svým způsobem, rezervace Cayo Coco.

Cayo Coco - leguán cesta na Cayo Coco

Rezervaci to nazývám proto, že jde o uzounký poloostrov, kam Kubánci vůbec nesmějí. Zákaz je tu hlavně proto, že z nejsevernějšího cípu poloostrova je to pouze kousíček na Floridu. A protože zájemců o plavbu tímto směrem je spousta, tak se toto území prostě a jen pro místní zavřelo. Vstup zde má povolen pouze důkladně prověřený jedinec, který navíc pracuje v místních hotelích. Je jich tu spousta a jezdí tu hlavně Kanaďané. Jak jsme zjistili, tak tady platí za týden all inklusive 500,- USD i s letenkou. To je pro ně takový pakatel, že nejeden důchodce pobývá v této destinaci celou kanadskou zimu.

Cayo Coco je také velkou přírodní rezervací. Žije zde spousta ptáků a nám se dokonce podařilo nevečer spatři v dále růžový horizont, který tvořilo obrovské hejno plameňáků.

My však nemíříme do hotelových komplexů a tak pokračujeme mimo tuto oblast a z průvodce máme naději, že zde má být nějaký přírodní komplex se zvířaty a ubytováním. Lonely Planet o tom psal, jako o velmi zajímavém místě s výbornou kuchyní. Místo se nám podařilo najít, restaurace skutečně nabízela kuře na více než jeden způsob a ubytování, to byla kapitola sama pro sebe. Slaměné chýše, velmi stroze zařízené, s koupelnou hned za chýši.

náš bungalov na Cayo Coco interiér bungalovu

Večer jdeme na terasu, abychom se po delší době dobře najedli. Mám pocit, že jsme po této stránce byli spokojeni. Jen nás vzali útokem neskutečná hejna komárů a tak přesně ve 20.00 hod. přišel borec, na zádech vyvíječ dýmů a celou zahradu i s terasou totálně zamořil a komáři skutečně zmizeli.

Ráno vyrážíme na překrásnou pláž. Voda neskutečných barev, bílý písek a hlavně zcela opuštěná pláž, kde nás bylo všeho všudy asi deset.

neskutečné pláže - Cayo Coco

S jedním prověřeným kubáncem jsem dal dokonce fotečku. Nádherný den na ještě nádhernějším místě.

nový kámoš moje žena :)

int(1)

Novinky

Rychlý kontakt

!FIRMA

!ULICE

!PSC !MESTO

E: !EMAIL

T: !TELEFON

uživatelský obsah - vždy jako poslední článek!!!