PONDĚLÍ 28.5.2012
Ještě včera večer jsme se přesunuli nějakých 200 km ven z Vancouveru do města Hope. Láká nás totiž Fraser River Canyon, který nabízí spoustu pěkných výhledů. Hned ráno jsme vyrazili do Othello Tunels, což je kratičký úsek železniční tratě, která už dávno není v provozu. Provozovatelé se na ni vybodli, když měli neustálé problémy se zasypáváním tratě kamennými lavinami. Dnes se dá krásně projít přes čtyři tunely, kdysi ručně ražené. Krásné místo nad dravou řekou. Navíc v této lokalitě a pak ještě v dalších lokalitách městečka Hope, se točil první díl Rambo se Stalonem.

Udělali si z toho takovou zvláštnost městečka a dnes můžete jít po stopách tohoto natáčení. To my však neudělali a míříme si to na sever po Trans - Canada Hwy. Další zastávkou je Hall´s Gate. Z úrovně vozovky vás svezou o 200 metrů níže a kabinkou jedete těsně nad vodou, která se zde sbíhá do poměrně zúženého prostoru. V době největšího tání sněhu zde proteče podle uvedených údajů až 200 milionů kubíků vody za hodinu. Neumím to rychle přepočítat, ale je to skutečně kupa, nebo spíše hromada vody. Hloubka kaňonu pod lanovkou je cca 50 až 80 m, to podle výšky hladiny. Dole, jsme si ještě udělali pár fotek kolibříků a fičíme dál. Na soutoku řek Fraser a Thompson je zajímavé pozorovat mísení totálně zakalené vody řeky Fraser, s čistou vodou řeky Thompson. Právě kolem ní teď pokračujeme až do města Kamloops. Mnoho nabídek na netradiční poznání velké části jižní Britské Kolumbie směřovaly k cestování vlakem. My to nevyzkoušeli, ale myslíme si, že to musí být velmi zajímavé. Krajina kolem cesty je taková zvláštní, totálně vyprahlá, bez stromů, ale občas jsou k vidění zajímavé skalní útvary.

Dnes jsme poprvé zaparkovali v kempu. To hlavně kvůli nutnosti dobít počítač a dát si horkou koupel. Ne že bychom se týden nekoupali, WC a sprchu máme v autě, ale velkou nevýhodou je, že i když funguje veškerá elektřina v autě, tak nelze používat zásuvky a tím i dobíjet. Prostě tu chybí měnič. Kemp je velmi příjemný, čistý a v cenových relacích jako v Evropě.

ÚTERÝ 29.5.2012
Dnes to budu spíše cestovní den. Potřebujeme se dostat o nějakých 300 km dále do národního parku Revelstoke. Za vyhlídkou je zde možnost vyjet autem do výšky kolem 2000 m n.m., a to mě láká. Nemusím makat pěšky a přitom uvidím skvělý panoramatický výhled. Ale zrada. Tím, že vyjíždíme z Kamploops až ve 12, se stalo, že do Revelstoke přijedeme pozdě na to, aby nás pustili na výše zmíněnou vyjížďku. Takže prd... Nakoupíme jídlo a pojedeme dále do Hot Springs, kde je přírodní koupaliště s horkou vodou (46 a 32 stupňů). Jakmile dojedeme, zjistíme, že voda sice možná horká bude, ale koupaliště je hodně nevlídné, když to napíšu slušně a tak se nám jak si do vody ani nechce. Pokračujeme do Národního parku (NP) Glacier, kde se zabydlujeme na jednom velmi sympatickém odpočívadle, obklopeni horami, místy vedle auta ještě neroztál sníh. Uff, to zas bude ledová noc.
Nepsal jsem ještě nic o počasí. Po úvodních dvou dnech, které byly totálně mokré, se situace k lepšímu obrátila a máme buď skutečně pěkně, nebo při nejhorším polojasno. Přes den je tak 18 stupňů, ale zažili jsme na ostrově Vancouver i 24 stupňů. Horší je to však v noci, protože to teplota klesne na 7 st. a teď v horách očekáváme i teplotu na nule, ne-li minusovou. Vlasta už je naštěstí zdravá.
STŘEDA 30.5.2012
Probouzíme se málem v lavinovém poli NP Glacier. Jen tak pro zajímavost, za zimu tu napadne až 24 metrů sněhu. Neuvěřitelná dávka. No a na základě toho tu mají neskutečné problémy s lavinami. Jsou dálniční úseky, které jsou přes zimu trvale uzavřeny. Trať železnice byla po desítky let neustále poškozována, že ji museli dílčím způsobem výrazně omezit a v ostatních místech pak postavit nad tratí přístřešky, které brání zasypání tratě. To samé teď budují i nad dálnicí, takže neustále vjíždíme do otevřených tunelů. Nezřídka zde lavina smetla kamion, nebo osobní auto z cesty. Největší neštěstí se událo, když lavina zasypala vlak, a když se lidem z vlaku pokoušeli pomoci místní lidé a záchranáři, tak druhá lavina zasypala i je. Jinak se o parku říká, že tady prší jen dvakrát týdně. Jednou od pondělí do středy a pak až od čtvrtku do neděle. No nevím, my se zde příliš nezdrželi, ale také jsme nezmokli.

První dnešní zastávkou je jediné městečko v národním parku Yohu, městečko Field. Odtud se vydáváme na pětikilometrovou procházku k vodopádu Wapta Falls. No a co se hlavně událo? No potkali jsme prvního medvěda! Byl to stejně úžasný zážitek, jako pozorovat zvěř v Jižní Africe, jen s tím rozdílem, že tentokrát to bylo zcela ve volné přírodě. Zprvu jsem fotil pouze z uctivé vzdálenosti, ale když nejevil žádný zájem o maso z mého stehna, tak jsem se přibližoval a nakonec jsem zjistil, že do auta to mám dobrých 50 metrů, a to jsem hodně znejistěl. Všude se píše, že když potkáš medvěda, tak se mu nesmíš dívat do očí a hlavně nesmíš utíkat, protože pak tě bere jako lovnou zvěř. A tak jsem uvažoval, co bych asi tak dělal, kdyby se ke mně pustil. Asi bych se běhu nevyvaroval. No co, dopadlo to dobře, černý medvěd si pochutnával na pampeliškách a já si udělal pěkné fotky.

Další zastávkou respektive procházkou je cesta kolem jezera Esmeralda Lake. V cestopisech ostatních cestovatelů jsme se dočetli, že tato procházka patří mezi vyvrcholení cesty po Kanadě. My to štěstí neměli, protože obloha byla zatažená, voda neměla pověstnou tyrkysovou barvu a nezrcadlily se v ní okolní štíty. No nic. Nemůže se vše podařit. Nemá cenu čekat třeba do druhého dne, neboť předpovědi počasí nevěstí žádnou zásadní změnu. Neprší, ale slunce se vyklube mezi mraky až v pozdní odpoledne. A navíc je pořádná zima. Dnes na noc nám předpovídají 2 stupně, to bude i s naší výbavou mazec. Asi si poprvé v autě přitopíme. (To byl jediný handicap auta, že topení je tak hlučné, respektive ventilátor, že při něm není možné spát, takže jsme si pouze přitápěli v době největší krize).
Pokračujeme kolem Spiral tunells. To je údajně unikátní dopravní řešení, které vymysleli inženýři před mnoha desítkami let, aby dlouhé vlaky nemusely překonávat takové výškové převýšení, prostě zajedou do skály, tam udělají tratí osmičku a jsou o 50 metrů výše, přejedou na protější stranu údolí, opět osmička a jsou o dalších 50 metrů výše. Neumím to jednoduše popsat, oni sami pro ten účel měli vyrobených asi 10 názorných panelů. Vycházejme z toho, že je to nějaká geniální myšlenka, která umožnila ušetřit až dvě lokomotivy na vlak.

V pozdní odpoledne dorážíme do národního parku BANFF, do městečka Lake Louise.
Opět žádné internetové připojení, ani v informačním centru, ani nikde v kavárně. Dokonce ani ve velkém kempu, kam se dá zaparkovat až 200 obytných vozů, internet nemají. Hrůza.
Odpoledne se vždy relativně vyčasí, obloha se roztrhá a občas zasvítí i sluníčko. A tak se ještě vydáváme k jezeru Lake Louise. Opět problémek, na jezeře zatím ještě úplně neroztál led, a tak zase nevidíme ono pověstné zrcadlení okolních hor na hladině jezera. Ale konečně jsme si v klídku sedli na lavičku a hodili čučku do slunka. Pak jsme zašli do luxusního hotelu na břehu jezera, jako že si dáme kávičku a budeme hledět na jezero přes velké obloukové okno. První paní nám řekla, že můžeme dovnitř, že vítají každé hosty, kteří utratí peníze, ale při vchodu do koktejlového baru se zmíněným výhledem, jsme dostali padáka. Pouze pro ubytované. Nepozorován, nehlídán jsem si udělal alespoň fotku přes to krásné okno. I tak to byl úžasný zážitek, podívat se, jak žijí bohatí.

V národních parcích se platí nejen vstupné (my si koupili permanentku na celý rok do všech parků, cena je výhodnější při pobytu nad 7 dní) ,ale nesmí se zde nikde stanovat, ani parkovat mimo vyhrazené kempy, ale to jsem už psal. Informační centra v parku jsou nejen skvěle vybavena všelijakými mapkami, reklamními nabídkami na různé atrakce, ale navíc se vám personál věnuje, jako byste byli z jeho rodiny :-). Naplánují vám program na daný den dřív, než se nadějete, vysvětlí, kde leží ještě sníh a je tedy nebezpečno, kam vcházet, vysvětlí, kde se najíst, ubytovat... Je to služba k nezaplacení, protože nabídek na krátké procházky nebo delší trasy je tu nepřeberně. No a já si aspoň pokaždé mohu vybrat tu nejkratší procházku :-).
Počasí není pro příští dny příliš optimistické. Nemusí zrovna pršet, ale když chybí do fotek modrá obloha, tak to je celkem průšvih... Teploty pro příští dny 12 až 14 st., polojasno až oblačno, v noci pak 2 st. Od neděle do pondělí spíše déšť. No to bude rozhodování, zda pokračovat, nebo počkat na lepší výhledy.

ČTVRTEK 31.5.2012
Krásný den, Vlasťule mě podezřívá, že se mi dnešek líbil hlavně proto, že jsme toho moc nenachodili, ale to není pravda. Ráno bylo opět hodně pošmourné, a tak jsme se báli, že z výhledů nebude nic. Ale stejně jako už poněkolikáté se po obědě začala obloha trhat a nakonec z toho bylo úžasné podívaní.
Banff je vůbec nejstarší národní park v Kanadě. Leží ve Skalistých horách, které nás teď budou provázet několik dní. Leží na hranici mezi Britskou Kolumbii a Albertou. Ta část parku, kterou se chystáme prozkoumat, leží již v Albertě. Pro nás to znamená mimo jiné, posunout si hodinky o jednu hodinu dopředu – rozdíl s domovinou teď bude na pár dní jen 8 hodin. Soukromým investorů došly peníze na stavbu silnice a tratě, a tak se obrátili na stát, aby jim pomohl stavby dokončit. Ten souhlasil, ale na oplátku požadoval, aby území bylo prohlášeno národním parkem a tím mohli regulovat výstavbu domů, chat a městeček. Rozlohou také patří k jednomu z největších. Průvodce doslova píše: "Jedná se společně s národním parkem Jasper (tam pojedeme vzápětí) o jedny z nejkrásnějších scenérií na světě s těmi nejlepšími podmínkami pro lyžování, horolezectvía pěší turistiku." Aby těch superlativů nebylo málo, tak se zde nacházejí termální prameny.
Už příjezd do městečka Banff signalizoval, že půjde, stejně jako v případě Whistleru, o klasické "alpské" lyžařské a turistické centrum. Kolem příjezdové cesty se tyčí souvislý pás horského masivu, s mnoha ledovci. V okolí se tyčí 25 vrcholů vyšších 3 000 metrů. Hlavní třída městečka je plná obchůdků s outdoorovým zbožím, opět apres-ski a bary s restauracemi. Po obědě, kdy se konečně mraky protrhaly, vyrážíme na projížďku. Jezero Lake Minnewanka, jeho rameno Two Jack Lake a nakonec Johnson Lake - tato tři jezera nám umožnila poznat centrální údolí oblasti s překrásnými výhledy, občas i barva vody krásně zrcadlila modrou oblohu. Nafotil jsem horské kozy, malé sviště i krásné labutě.

PÁTEK 1.6.2012
Tak jo, došlo na nejhorší, a já se nechal přemluvit na tůru. Ráno bylo nezvykle jasno, a tak spěcháme. Poodjeli jsme z Banffu asi 25 km, a na dnešní den jsme si vybrali trail kolem řeky se spoustou vodopádů, divokého potoka, kaňonů a nakonec skalnatých jezírek. Vydali jsme se cestou Bow valley parkway až do oblasti Johnston Canyon Upper Falls. První verze byla, že si obejdeme řeku i s kaňonem a dvěma většími vodopády, ale nakonec mě Vlasťule přesvědčila, abychom pokračovali na náhorní planinu - Ink Pots, kde se naházejí již zmiňována jezírka s křišťálově čistou vodou. Celá trasa měřila 12 km, ale bylo to dost kruté převýšení. Ale co jsem vymakal cestou nahoru, to jsem se zase zkoulel cestou dolů, takže to nakonec vyšlo nastejno, jako jít po rovině. Kaňon jako takový silně připomínal Slovenský Ráj. Jen chyběly žebříky, ale jinak to tu bylo maximálně zpřístupněno pro pěší turisty. Lávky, vyhlídky na převisech, tunelem k vodopádu apod.
Tak jak jsem zmiňoval, že rána bývají zatažená a vždy odpoledne se počasí vybere, tak tentokrát to bylo úplně naopak. Ráno jako malované a s přibývajícími hodinami se obloha zatahovala. Naštěstí ne úplně, jen se honila kupovitá oblačnost. Teplota byla dnes více než příznivá, neboť 18 stupňů tu teď není pravidlem. Zítra se má počasí výrazně zhoršit na 13, 10 stupňů. Takže jsme se rozhodli, že není na co čekat a budeme pokračovat tentokrát už definitivně na sever, do národního parku Jasper. Jsme sice asi 3 dny v předstihu, ale už jsme si naplánovali nové aktivity na Aljašce nebo na Yukonu.