ÚTERÝ 12.6.2012
Jedeme ihned znovu do přístavu, protože chceme zkusit štěstí, které nám poslední dny nebylo nakloněno. Port opět zavřený a otevírá se až 3 hodiny před odjezdem lodě. Takže ve 13.00 hodin. Přemluvím Vlastu, aby volala na jejich rezervační číslo, a nakonec se zdá, že nám jízdu přece jen přebukují na dnešek. No to je ta nej zpráva za poslední 4 dny. Pokud tedy vše dopadne, tak v 16 h bychom měli vyjet a ve čtvrtek v 1.15 ráno bychom měli být na Aljašce v přístavu města Haines.
Tak se to přece jen podařilo, i když to byly nervy do posledního okamžiku. Oni nás totiž zaknihovali, ale bylo to na chlup a při plnění lodě, se jim tam tak nějak nechtělo všechno vejít. Tak jsme si říkali, že nejdůležitější je být na palubě, ale ani to příliš nevycházelo a nechávali nás pořád v lajně, která čekala v přístavu. Nakonec jsme byli přece jen vyzvání k vjezdu do lodi, a to se nám konečně pořádně ulevilo. Vyjeli jsme nakonec s dvouhodinovým zpožděním, ale to je nám upřímně jedno, protože jízda má trvat 33 hodin a do Haines máme dorazit v 1.15 hodin ráno. Takže jestli přijedeme v pět, tak tím lépe.
Počasí se také umoudřilo, takže snad budeme mít i výhled na okolní úžasné scenérie. Pořád nevím, jestli už mám fotit, nebo přijde něco ještě zajímavějšího. Program jízdy slibuje nevšední zážitky, ledovce, spoustu zvěře, horské masivy, průjezdy mezi nespočtem ostrovů a ostrůvků. K vidění snad budou mořští lvouni, kosatky, na pobřeží medvědi, moos tj. sob, lachtani a údajně možná i bílí lední medvědi. Jojo, sliby chyby... a už mi chybí jen kanadská lochneska. I když bacha, už nejsme v Kanadě a právě vplouváme do amerických výsostných vod. Takže při nástupu jsme prošli celní prohlídkou, kdy nám zabavili, jak už jsme zvyklí, rajčata a papriku. Vše ostatní je jim zcela ukradené, ale zelenina je nějak trápí. Jaké bylo mé překvapení, když jsem si chtěl koupit kávu a oni kanadské dolary neberou. A víte, jak to vyřešili? Musíme tudíž platit kartou, ale to nechtěli, že prý 1,5 USD za to nestojí, ať si ji vezmeme gratis. Super. Jen doufám, že to tak bude i u večeře.

Ještě jsem vám nepsal, jak je to tady s východem a západem slunce. Prostě, aby se taková dovolená vyplatila, tak nesmíte chodit spát. Slunce zapadá kolem půl dvanácté a vychází nejpozději ve čtyři. Ptáci ještě v jedenáct večer ječí a už chápu svou dceru Majdu, která žije v Helsinkách a říká: „Proti světlu se dá zatáhnout závěs, ale s ptáky se nic neudělá.“ Takže pokud někdo nepotřebuje moc spát, tak si Aljašky může skutečně užít, my s Vlastou mezi ně ale nepatříme, tak uléháme kolem té jedenácté, ale vstáváme až v osm. Prostě máme dovolenou.
Končí první den na lodi, slunce opět zapadá do mraků a tvoří absurdní scenérii, jako by někde před námi vybuchla sopka a vytékala láva. Viděli jsme tu spoustu horských vrcholů, všude, kam se jen podíváte. Už se nemůžeme dočkat rána, aby ta nadpozemská krása mohla pokračovat.

STŘEDA 13.6.2012
Nevýhodou kajuty bez oken je, že nemáte vůbec přehled o čase a o tom jak je venku. To se ale nakonec ukázalo jako výhoda. Vyspali jsme se do devíti, a když jsem upaloval na palubu, tak jsem zjistil, že z vyhlídky nic nebude. Venku pro změnu opět zataženo. Teď je 17 h a bohužel situace se vůbec nemění, a pokud ano, tak k horšímu. Ale přece jen něco jsme viděli, Vlasta tuleně a pak jsme pozorovali na levoboku asi pět velryb, které se celkem s radostí předváděly rekreační lodi.
My plánujeme další dny a zvažujeme, zda zůstaneme někdo v okolí Whitehorse, nebo vyrazíme na 1 200 km dlouhou cestu do Anchorage a dolů do rezervací ledovců a pak 1 200 zpět, tzn., že z těch 9 dní budeme 4 dny v autě, 3 dny na místě a 2 dny budeme mít na to vrátit auto a úspěšně odletět.
Tak jsem úspěšně v 1.15 v noci dorazili do přístavu a zároveň jsme se po 5 dnech vrátili na Yukon. Parkujeme pár kilometrů za přístavem a těšíme se na další dny, kdy nám předpověď slibuje pěkné počasí.

ČTVRTEK - PÁTEK 14.-15.6.2012
Cesta z jednoho klíčového uzlu do druhého (např. Haines - Tok) není pouhopouhým přesunem mezi městy a ujetím stovek km, ale je to nádherná podívaná. Jedeme skoro pořád buď přes hory, nebo údolím, jedeme kolem řek, jezer, nádhernou tundrou. Ujedeme za den třeba 500 km, ale trvá nám to od rána do večera, protože si užíváme zastávek, výhledů, focení.
Fotky, jak jsem si je tak prohlížel, vůbec, ale ani trošku nepopíšou tu nespoutanou velikost prostoru, tu nekonečnost spatřeného, tu nespoutanost vody, tu autentičnost pozorování zvěře. Ale i tak fotím jak divý a pak večer mažu a mažu.