REKAPITULACE :

Cesta trvala 94 dny.

Ujeli jsme 20.845 kilometrů, spotřebovali jsme 2100 litrů nafty. V autě jsme strávili 89 dní. Denní průměr ujetých kilometrů (cca 235 km) budí zdání, že jsme stále jen jeli. Nebylo to tak hrozné. Denní normu lze ujet za 3 hodiny a navíc jsme sice někdy jeli celý den, ale jindy zase pobyli na místě, i když to spíše výjimečně.

Projeli jsme Argentinu a Chile křížem krážem a navštívili jsme Brazilii a Uruguay.

Hodnocení jednotlivých míst a zemí jsem se snažil dělat průběžně, ale na závěr jen poznámka k životní úrovni a pořádku.

CHILE - Nevím, kde berou argumenty uvést v průvodci, že Chile je Švýcarském jižní Ameriky. Naopak. Země se táhne v podhůří And v délce 4300 km, v nejširším místě od oceánu k Argentině je to 240 km a tak asi není jednoduché zajistit stejnou životní úroveň na této šlajfce.  Jižní Chile -  tkz. Ohňová země se svými národními parky Tores del Paine byla nádherná, cesta po Ruta Austral /jižní cesta/ byla asi tím nejlepším, sever s  pouští Atacama, solnými jezery a sopky Villarica a Osorno skutečně stály za to, ale jinak je to země, která má k pořádku a pohodě hodně daleko. Špína v podobě mračen prachu, odpadky kolem cest, nuzné obchůdky a restaurace, tj. kolorit chilského venkova. Lidé jsou bez problému, ale mají skutečně těžký život v zemi, kde toho paradoxně nejvíce vybudoval generalisimo Augusto Pinochet. Mám pocit, že na něj i přes jeho kruté skutky stále vzpomínají, že jeho pravicová vláda stihla za 15 let udělat více, než ostatní vlády za staletí. Skoro v každém městě se po něm dodnes jmenují ulice a socha, nebo busta jsou běžné jako Leninovy sochy v Rusku a donedávna i u nás. Bylo nám tady dobře, ale přece jen musím tuto zemi ohodnotit na lepší trojku.

ARGENTINA – byla pro nás v podstatě domovskou zemí. Strávili jsme tady nejvíce času a kilometrů. Stejně jako Chile má neskutečně nádhernou přírodu a to nejen na jihu v Patagonii, ale i v dalších lokalitách. Ale stejně jako v Chile, tak i zde jsou na štíru s pořádkem a celkovou kulturou života. Neumíte si ani přestavit, jaký nepořádek po sobě zanechají na odpočívadlech, že odpadky vyvážejí do v létě vyschlého koryta řeky, protože po období dešťů to voda odnese do další vesnice. Je to národ grilování a sobotních pikniků. V sobotu skutečně griluje celá Argentina. Grily jsou umístěny na každém parkovišti, v každém campu ale i na veřejně přístupných piknik areách. V sobotu byl trošku problém pobyt poblíž nějakého většího města, protože hudba z otevřených aut a kouř z grilu byl všude přítomný. Restaurace byly na slušné úrovni, ale nízká životní úroveň umožňovala fungování restaurací jen ve větších městech, protože na venkově by stejně nikdo na večeři nezašel a pokud to tedy není turisticky exponovaná lokalita, tak není pro koho hospodu otevírat. A tak se nám stalo, že jsme se i několik dní po sobě nemohli nikde najíst, protože nebylo kde. Naštěstí obchody byly slušně zásobeny, ale zase stále stejným zbožím. To že neznají tmavé pečivo, jim ale asi neodpustím, protože je na mé figuře zřejmé, že jsme spořádal minimálně 360 housek za 90 dní. A protože jsme tady byli za přírodou, tak odpouštím těch pár zádrhelů a uděluji dvojku.

BRAZILIE A URUGUAY

I za těch pár dní jsme si ověřili, že i v jižní Americe lze žít důstojně, v uklízené vesnici i městě, v zemědělsky využitém prostředí. Že se nedá jednoduše říci, že v Chile je binec, protože to tak mají nastavené. Uruguay se svým  prezidentským systémem řízení má jedno z nejvyšších HDP na hlavu 3,3 mil. obyvatel. Je výrazným exportérem zemědělských produktů a to se odráží v oné již zmiňované vyšší životní úrovni a s tím je asi spojený i ten smysl pro pořádek. Když jsme jeli kolem nějakého velkého zemědělského podniku, tak mi to vždy připadalo jako výzkumný ústav, než jako statek. Všude tráva vystříhaná na unifikovanou délku 3 cm, stroje umyté, vyrovnané do lajny jako vojenská technika, nikde žádné odložené zrezivělé traktory, pneumatiky.

No a co se týče Brazilie, tak tam to bude asi obdobně, i když jsme projeli jen kousínek jižní části a na severu to může být jinak.

Takže závěrem: cesta byla hodně zajímavá, pestrá. Při té ujeté vzdálenosti jsme poznali zimu, teplo i horko. Skály, zelené pralesní úseky, hory, džungli a pouště. Solná jezera a sopky byli pro nás zcela nové. Oba oceány jsou charakteristické, mají své nezaměnitelné kouzlo. Těch zvířat, která jsme viděli lze vidět snad jen v Jihoafrické republice. Abychom šli mrakem motýlů a přitom aby byl každý jiný, to lze snad jen v nějaké chovné stanici. A tak jediným postesknutím je, že by tam mohlo být trošku méně prachu a více pořádku. Tři měsíce jsou snad až příliš. Příště asi budeme plánovat max. 2 měsíce, nebo budeme muset dodržet radu zkušenějších, že je potřeba v průběhu udělat stop a třeba týden ležet někde u bazénu a vygumovat si svůj paměťový disk, aby se uvolnilo místo pro nové zážitky.

Snažil jsem se psát průběžně jak jen to šlo. Bohužel jsem se dozvěděl, že poskytovatel mých webových stránek rozesílal informační maily o novém příspěvku pouze na některé adresy a tak mnozí z Vás žili v představě, že nic nepíšu, protože nemám připojení. Na další cesty si fakticky připravím vlastní web Tentokrát už určitě. Děkujeme za přízeň a od mnohých i za podporu.

Vlasta a Vláďa