POZOR - níže přibylo pokračování - výlet Kuranda a potápění na Great Barier Reef

 

Tak a jsme tady opět po osmi letech. Ne sice v Sydney jako poprvé, ale jak už jsem psal, přistáli jsme v hlavním městě Qeenslandu v Cairns.

I když cesta byla dlouhá a v letadle jsme strávili 22 hodin, tak to celkem pěkně a bez problému uběhlo.

Oč byla cesta příjemnější, o to bylo nemilejší přivítání v Austrálii. Zavazadla sice dorazila, ale když si k nim přičichl pes specialista na drogy, tak nás nemilosrdně vytáhli z řady a šli jsme zcela bokem a tam si nás podali. Skutečně rozborka a prohlídka každého detailu. Všechny věci z bagáže ven a několikrát pod rentgen. Byli z reakce psa přesvědčeni, že vezeme něco nekalého. A jak se nakonec vyjasnilo, tak mu nevoněl extrakt, který se nalévá do elektronické cigarety. Ach jo, někdo mi to kouření systematicky znepříjemňuje. Ale já vytrvám, nejsem přece žádné ořezávátko :). Jediné příjemné na té prohlídce bylo, že celník byl s největší pravděpodobnosti přistěhovalec a tentokrát ne ze Sýrie, ale z Česka. Byl starší, ale češtinu měl velmi dobrou. Ale že bychom měli protekci, tak to ani v nejmenším.

Na letiště pro nás přijela majitelka bytu, který jsme si na 4 dny pronajali. Perfektně nám vysvětlila kam zajít, kde se najíst, kde nakoupit, jak se dostat do centra apod. No a my, i když je 7.30 a.m., zaléháme na matrace a zkusíme dohnat cestovní deficity.

Cairns – turistické město, plné restaurací, nádherné dvoukilometrové promenády kolem moře, kde se sportuje, posiluje, relaxuje, město potápění a šnorklingu na Great Barier Reef. Na plážích ve městě se nedá koupat (blízká přítomnost krokodýlů, kteří tady okupují společně s medúzami skoro všechny pláže) Proto udělali otevřenou "lagunu" přímo vedle promenády a koupání je tady skutečně úžasné.

Město mladých lidí, kteří stejně jako my čekají na lepší počasí. Nedá se nic dělat, tři dny, kdy tady bude zataženo a celkem chladno (20 st.C)  musíme nějak zvládnout. Horší to je se zaplaceným výletem na potápění a do blízkého městečka Kuranda. Naštěstí se nám podaří potápění přesunout ze soboty na úterý, kdy už má být krásně. Rozhodli jsme se, že se nebudeme jen tak potulovat městem a zabíjet čas, ale půjčili jsme si osobní auto a vyrazili do hor. Navštívíme městečko Yungaburra cca 70 km od Cairns a tady se vydáváme na svou první cestu deštným pralesem. Stezka kolem vody je zajímavá výskytem ptakopyska a stromového klokana. Zatímco prvního jsme viděli vícekrát a pořídil jsme dokonce jeho fotku ( je trošku rozmazaná ) plus pro ty co něvědí co v mém podání je ptakopysk tak ještě ilustrace :

Klokana ve větvích se nám spatřit nepodařilo. Počasí se umoudřilo a tak nám na pětikilometrovém treku aspoň neprší. Pokračujeme k jezeru Lake Eacham. Krásné místo, jako stvořené pro relax, ale tentokrát se rozpršelo. Tak alespoň kousek netradičního kořene palmy mangrové.

Další den – původně jsme se měli věnovat už zmíněnému potápění, které jsme přeložili, využíváme zapůjčeného auta a vyrážíme podél pobřeží na sever, do asi 100 km vzdáleného deštného pralesa Daintree.  Jedeme kolem skutečně nádherných pláží a zjišťujeme, že nakloněné palmy nejsou výsadou karibiku, míjíme plno tepajících letovisek, zastavujeme na nesčetných vyhlídkách a jen zíráme na tu nádheru.

Dokonce razím myšlenku, že v tak obrovském pralese jsme na svých cestách ještě nebyli, ale Vlasta opět využívá mé částečné ztrátě paměti a tvrdí, že už jsme to viděli, ale nemůže si vzpomenout kde. No já stále říkám, že mezi námi je jediný rozdíl a to tři roky J. Počasí se naštěstí umoudřilo a tak nám je dokonce chvílemi krásně teplo. 

Zatím se mi moc nedaří fotky, experimentuji a zatím to je vždy ke škodě. Asi zítra přejdu klasicky k automatickému snímku, protože veškerá školení jsou pro mne asi jen matoucí.

No a nakonec mapa dosavadního putování. 

Díl druhý :

Dnešek se skutečně vydařil. Absolvovali jsme jediný komerční, předem zaplacený „zájezd“ do městečka Kuranda, které leží vysoko v horách a o jejíž rozkvět se zapříčinila zlatá horečka z 18. století. Tehdy pár zbohatlíku nechalo postavit železniční trať, kterou jsme hodinku metr po metru zdolávali 400 metrové převýšení. Nějak ty vylouny zlata museli dopravovat dolů do města. Krajina byla pěkná, ale že bychom z toho byli celí pryč, tak to ne. Snad tak jenom dolní polovina, která si říkala, ještě že nemusím šlapat pěšky.

V samotném městečku to bylo trošku jako v americkém Disneylandu. Jeden krámek na druhém, v mnoha čínské a vietnamské zboží, ale v mnoha taky místni umění, které když už stálo za to, tak stálo za to i svou cenou. Obraz velikosti 100 x 60 – typické aboridžinské umění, stál až 100.000,- Kč. A ne že by to byla výjimka. Možná tak koupě nějakého trika typu I love Kuranda by bylo cenově přijatelné.

Proč jsem tedy psal, že dnešek se skutečně vydaři? No proto, že zpáteční cestu jsme podnikli kabinkovou lanovkou. Jde údajně o nejdelší lanovku vůbec. (nemám rád ta ujištění, že na světě nebo v Austrálii, a proto píšu vůbec a zbytek si vygooglujte).

Nicméně to byl skutečně zážitek. Tak jako vždy tvrdím, že pohled na zemi očima ptáků je určitě zajímavější než pohled nás pozemšťanů, tak i zde se to potvrdilo. Jestliže jsem minule psal, že jsme navštívili ohromný deštný prales, tak dnes jsme nad ještě větším jeli lanovkou. Teprve odtud jsme si uvědomili, jak vysoko do oblak rostou zdejší stromy, zvláště Kauri, které dosahuje hravě více než 50-ti metrů.

Tady jsme si uvědomili tu neprostupnost, tu spoustu lián, které se vinou ze stromu na strom. Neumím si představit, jak takovým prostředím pronikali objevitelé, když objevovali nová území. Zcela typicky nám zde začalo pršet. Když deštný prales, tak se vším všudy.

Fotky opět nejsou k naší spokojenosti. Nevím si už rady. Fotím raději na automat, abych individuálním nastavením něco nezvrznul, fotím rád, ale špatně. 

Dalším komerčním výletem je plavba na katamaránu za potápěním na Great Barier Reef. Toto byl jeden ze zásadních bodů naší cesty. Vždy jsem si při sledování přírodovědných filmů představoval, jak se jednou i já se svou ženou potopím do tohoto království korálů, ryb a dalších živočichů. Vyrazili jsme brzy ráno, protože cesta ke korálovým útesům trvala 2,5 hodiny. Moji kamarádi, se kterýma jsem 2x pokoušel zlomit mořskou nemoc na jachtě v Chorvatsku by mi dosvědčili, že to se mi asi nikdy nepodaří. Naštěstí tradiční medicína přispěla i k řešení tohoto problému a zázvorové prášky po chvíli zabrali. Ale že bych na palubě tancoval s místními děvami, tak to tedy ne. Možná bych i tancoval, ale žádná si pro mě nepřišla. 

První ponor - pozor, zapoměl jsem zdůraznit, že my s Vlastou pouze šnorchlujeme a tím pádem nešlo o ponor, ale pouze o první plácnutí na hladinu, jsme absolvovali ve větších hloubkách, kdy korály byly hlouběji, ale za to jsme mohli sledovat desítky velkých a stovky malých rybek. Vyvrcholením bylo zpozorování mořské želvy, se kterou jsme pak plavali minimálně 15 minut, než ji přešla trpělivost a odplavala kamsi do neznáma.

Druhý ponor - tedy plácnutí na hladinu moře se uskutečnil po skvělém obědě na palubě lodi. Tentokrát plaveme po okraji takového podvodního kráteru a sledujeme podmořský život z bezprostřední blízkosti. Stejně jako poprvé jsme ve vodě hodinu. Bohužel jsme neměli neoprény a tak nám po čase i teplota 24 st.C. připadala trošku jako severní ledový oceán. Ale zážitku bylo tolik, že jsme to rádi překonali. 

Celkově se dá napsat, že to byl skutečně jeden z nejsilnějších zážitků. Zvláště pro suchozemce našeho typu. Jen škoda, že se to jen lehce přiblížilo oněm záběrům z televize, když člověk sleduje National Geography. Je přece asi rozdíl ten podmořský svět sledovat metr pod hladinou, nebo se potopit do hloubky např. 20 m a tam si užívat pro nás nepoznaného. Z toho plyne poučení, že pro další roky nebudu na kabelovce odhlašovat Travel Channel. Ale i když jsme šnorchlovali v Mexiku, Kubě, Hawai, Egyptu, Filipínách, Vietnamu a Kambodži, tak tady bylo cítit, že to má trošku jiný rozměr. No a ta želva 2 metry od nás, na to se nedá zapomenout. 

Po cestě na jih (Great Berier Reef se táhne ještě cca 2000 km kolem pobřeží na jih) si určitě ještě jeden den na tuto naší cestovatelskou lásku vyhradíme. Už máme tip a tak jen musíme věřit, že vyjde počasí jako dnes, protože moře vypadá i pod hladinou úplně jinak za slunce a jinak při zatažené obloze.

Ostatní drobnosti v fotogalerii