Níže akutalizace ze dne 20.10.2015 17.30 autralského času

----------------------------------------------------------------------------------------------------

Ještě než se začtete do další kapitoly, tak se mi podařilo k potápění na útesu přidat nějakou tu fotku - na konci rubriky Cairns a okolí. Nic moc, pokud se tam nedostanete pod vodu, tak je to poloviční :( něco jsem ale získal od kolegů potápěčů

´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´

Tak a výletem na útes to všechno de facto začíná. Vyzvedli jsme si auto, a i když to nebylo bez problémů (museli jsme 2 hodiny čekat) tak konečně vyrazíme na naši dlouhou cestu.

Něco málo k autu – máme tentokrát větší auto než kdysi na Novém Zealandu. Je sice stále pro 2 osoby, ale má už vlastní koupelnu a WC. Také prostoru je všude dostatek, ale naše Laika, která je na fotce v záhlaví stránek, to prostě není. Ale což. Přesto, že má v současnosti Volkswagen v celém světě problémy s fixlováním emisí, tak doufáme, že ten náš celou cestu vydrží bez problémů. Hlavně že to je automat a při problémech s řízením vlevo se nemusím ještě soustředit na řazení. Ještě k té jízdě vlevo. Není to nic příjemného zvláště na kulatých objezdech a při řazení na odbočování doprava se Vám zdá, že vše dělám špatně. Ale už mám vyzkoušené z minulých levostranných jízd, že stačí den, dva a je to zažité. Nejhorší je ranní výjezd na hlavní cestu. Než si kromě motoru nastartuji také mozek, tak ujedu aspoň 100 m vpravo.

Pár fotek pro představu :

A teď už skutečně vyrazíme na cestu. Opouštíme Cairns, který se nám za ten týden dostal trošku pod kůži. Moc příjemné místo a ani se nedivíme spoustě mladých lidí z celého světa, že tady tak rádi jezdí studovat. Dokonce jsme v marketu jednoho takového z Česka potkali. Jako my zrovna dorazil na 14 měsíců studovat marketing. Zmateně pobíhal po obchoďáku a vyzvídal od Vlasty, jakéže to prací prášky bude potřebovat. No holt holoubek opustil mámino hnízdo a moc si neví rady. Ale to se poddá. Zatímco na jihu začíná vrcholná turistická sezóna v prosinci, tak tady se za vrchol považují letní měsíce (červen až srpen), kdy je sucho a příjemná teplota. Naopak v prosinci tady panují neskutečná vedra a hlavně je sezóna deště a prší skoro pořád a pořádně. Toto jsme věděli a proto říjen, kdy se to ještě dá. Máme v podstatě stále slunečno, občas mráček, horko jako v česku v létě (27-30 st.C).

Vyrážíme už přímo na jih, protože původně naplánovanou cestu na sever do deštného pralesa Daintree už máme osobákem za sebou. Ujedeme celých 60 km do městečka Babinda a už odbočujeme do hor, kde nás lákají boulders a vodopád. Cesta předčila veškerá naše očekávání, neboť příroda je tady skutečně úchvatná. Dáme koupačku v krásném jezírku a to i když voda má tak 18 st.C, ale my jsme tak rozhajcování, že nám troška toho chladu udělá jedině dobře.

Krajina je neskutečná. Všude krásné palmy v mnoha druzích a díky dostatku slunce a vláhy je vše takové šťavnaté, krásně zelené, husté. Až tady se dozvíme, že deštné pralesy se s námi ještě několik stovek kilometrů na jih potáhnout, ale my se jich prozatím nemůžeme nabažit. Jako by toho nebylo přes den dost, tak nakonec zastavujeme na noc přímo na mořském pobřeží. Sedíme vedle auta a 50 m před námi si to šplouchá mořský příboj. Pláž prázdná, voda teplá, ráj na zemi. (Etty bay).

 

Pokračujeme po noci plné šplouchání příboje. Není jenom lelkování u vody a tak jsme dnes dali 420 km a celkem to jde. Všichni řidiči jsou neskutečně ukáznění. Nikdo zbytečně nepředjíždí a pakliže je stanovena rychlost, tak ani nikoho nenapadne jet rychleji. Zda se mi, že znají jen značky 60,80,100. I když se blíží poměrně prudká zatáčka, tak rychlost na stovce nechají a ty si pak poraď. Někdy ovšem je i info značka s doporučenou rychlostí. Nejsou tady žádné rychlostní komunikace, spíše jen naše klasické jednoproudové silnice a občas se silnice rozšíří o jeden předjížděcí pruh. 

Další naší zastávkou je vyhlášené letovisko Airlie Beach. Městečko vyhlášené jako nástupní místo k výletům na věhlasné pláže ostrova Whitesunday Island. Na hlavní třídě je to jedna cestovka vedle druhé a naštěstí i jedna kavárně vedle druhé. Úžasná italská káva nám dodá energii a tak si nakonec s obrovské nabídky na potápění, šnorchlování, nebo jen tak válení na bílých plážích ostrova vybíráme to nej. Poletíme nad tímto fascinujícím územím letadýlkem. Jednak je to zcela jiný pohled na korálové útesy a jednak šnorchlování máme ještě v plánu jižněji.

 

Aktualizace 20.10.2015 v 17.30 australského času

 

Airlie Beach – původně jsme do tohoto vyhlášeného letoviska moc nechtěli, ale nakonec jsme se zde ocitli a vůbec toho nelitujeme. Main street plná kavárniček, cestovek, surfařských hospůdek. Ale o tom jsem psal už minule. Také jsem psal, že se chystáme na exklusivní výlet letadýlkem nad korálové útesy. Já to opětovně vzdal (po zkušenostech z Nového Zealandu jsem se bál, že se bude muset letadlo opět vrátit, protože jinak bych umřel) Jsem prostě odsouzen k přízemnímu pohledu na svět a tak se vznesla do oblak pouze Vlasta.

Přes krátký úsek pevniny se letadlo dostává k deltě sladkovodní řeky, která ústí do moře.

Celá oblast je známá jako Whitesunday Islands a to proto, že James Cook tudy projížděl právě po bílé neděli a je proslulá pitoreskním coral  reef, 90-ti ostrovy a ostrůvky a tím nejbělejším pískem jaký si ještě lze představit. Vše vrcholí nejslavnější pláží tohoto regionu White Heaven Beach.

Pohledy z letadla musely být úžasné, a jak to později označila Vlasta, tak se řadí k nezapomenutelným okamžikům života.  Na fotkách je toho vidět dost, ale dovedu si představit i tu mnohonásobně krásnější realitu. Jsem teď na tom stejně jako vy, kdy pouze hodnotím fotky. Letadlo se dostalo k hranici korálového útesu a moře. V některých místech si moře vytvořilo mezi korály takovou řeku.

No a to je jeden z nejprofláknutějších snímků, kdy korálový útes vytvořil srdce. Toto je snad na všech pohlednicích z této oblasti.

Ostrov bohatých. Tady jezdí všechny osobnosti, které chtějí být in. Naposledy zde strávili prázdniny se svou mnohočetnou rodinou Angelina a Brett. Ostrov má svou přistávací plochu.

Mezi mnoha ostrovy je i jeden s golfovým hřištěm, kdy vás opět vyloží z letadla, dáte osumnáctku a šup domů. Pro příznivce golfu to musí být zážitek, ale vzhledem k tomu, že fee stojí cca 14.000,- Kč, tak si dám raději po návratu Šilheřovice.

a na závěr lodičky, ze kterých se vypravují potápěčí na ten nejbáječnější reef :

Zbytek fotek v fotogalerii II.

Hodina letu uběhla jak voda a my musíme zpět na cestu. Další den dáme prozatímní rekord a to 550 ujetých kilometrů. Vzhledem k maximální rychlosti 100 km/h. je to pořádná porce.

Cestou se na obídek zastavujeme na krásném odpočívadle a tady nás přivítá skutečné hejno krásně zbarvených papoušků.

 

Po dlouhém přesunu se ocitáme ve městečku Agnes Water, kde z přístavu 1770 (letopočet, kdy tuto oblast objevil James Cook) chceme uskutečnit druhé potápění na korálech. Jde o nejjižnější bod Velkého Bariérového Útesu a tak je to i pro nás poslední šance. Počasí je sice fajn, ale občasný deštíček a poměrně silný vítr nám velí počkat do středy na skutečně slunný den. No nic, dáme si dva dny pořádný odpočinek a relax (procházky po pláži, městečkem). Na pláži jsou i mangrové stromy

Nakonec došlo na dlouho odkládaný golfík na jiném kontinentu než je Evropa. Nezahrál jsem si ani v Jižní Africe, ani na Hawai a ani na Novém Zealandu. A tak jsem si řekl, že domovina nové světové jedničky Jasona Daye mi nesmí uniknout. No a čekání na středu bylo skvělou příležitostí. Dáme si nakonec s Vlasťulou oba krásnou devítku. Slunce si dálo záležet, ale bylo to moc příjemné. Na každé jamce nás čekala jiná rodina klokanů a byli fakt komunikativní.

Je vidět, že golfisté jsou pro ně běžnou záležitostí a hlavně, že dlouho nedostali po hlavě míčkem. Při odpalu si to hověli pár metrů před odpalištěm a vůbec netušili, že já jsem schopen jim tu hlavu ustřelit na pár metrů. Mé odpaly jsou vskutku různorodé. Nakonec jsem se nemusel ani za skóre stydět a hlavně Vlasta měla velmi pěkné chvíle a tak si myslím, že se blíží doba, kdy bude přemlouvat ona mě, abychom šli na hřiště. Golfisté, kteří budou číst tyto řádky pochopí, proč tolika nadšení z tak nudného počínání, jakým pro mnohé golf je.