Ahoj. Tak Vás opět po čase vítám na našich stránkách. Jak jsem psal na úvodní stránce, během 26 hodin (tak dlouho trval náš přesun od dveří našeho domu ke dveřím hotelu) jsme se ocitli v Johannesburgu, v jednom z největších měst Jihoafrické republiky.

Odletěli jsme 14.11.2016 v 18.00 hodin z vídeňského letiště. Auto jsme zaparkovali na měsíc u jednoho hotelu. Doufáme, že se budeme mít čím vrátit. Ale vzhledem k tomu, že jde o placené, hlídané parkoviště, tak snad ano.

Letěli jsme 5,5 hodiny do Doha, hlavní město Kataru. Dráha letu vedla v poměrně těsné blízkosti Alepa v Sýrii a tak jsem stále vyhlížel nějakou tu tureckou raketu země vzduch. V Doha to vyšlo na jedno rychlé cigárko a už jsme nasedali směr Johannesburg. Přistáli jsme v 10.00 hodin ráno a hurá pro auto. Dostali jsme fungl novou čtyřkolku Ford Ranger. Klasický valník s kapotáží na korbě. Místa je fůra, ale dost špatně se na tu korbu nakládají těžké kufry a ještě hůře se v nich něco hledá. Možná byl klasický jeep lepší, ale chtěli jsme velké auto, tak ho máme.

   

Johannesburg nás přivítal příjemným teplem. Předpověď nebyla tak optimistická, takže jsme byli poměrně teple oblečeni. Ubytování jsme v centru čtvrti Guateng v bytě, který jsme si zarezervovali přes Airbnb. Pěkný, 140 m2 velký, se třemi ložnicemi a velkým obývacím pokojem. No a úvodem představení naší cestovatelské partie.

 

Večeře se vydařila, první steak byl sice na mé gusto příliš vypečený, ale i tak byl lepší než leckterý český. První ochutnávka červených vín se také kolegům vydařila a tak uléháme s pocitem dobře vykonané práce a v očekávání dnů příštích.

 

Ráno příliš nelelkujeme a hned vyrážíme ven z města. Určitě jste už na našich stránkách četli několikrát, že procházky ve velkých městech nejsou naši silnou stránkou a v Johannesburgu už vůbec ne. Obecně je toto město jedno z nejnebezpečnějších na světě. V některých čtvrtích nemá lidský život vůbec žádnou hodnotu a tak se zde krade velmi rychlým způsobem. Nebudu se přece handrkovat s tebou o tvou tašku, raději tě jednoduše zabiju a vše si pohodlně vezmu. Dokonce jsou známé případy, kdy se zloděj neváhá zmocnit se tvých hodinek nějak šetrněji, než že ti usekne mačetou ruku. Možná to tak divoké není, ale my se přece jen na našich cestách řídíme veškerými doporučeními a pak se cítíme celkem v pohodě. Prostě nechodíme tam, kam se chodit nedoporučuje, nejsme venku po setmění, nezastavujeme se s místními na kus řeči, i když by o to evidentně mnohdy stáli. Není to schíza, ale opatrnost je na místě. Toto platí hlavně pro velká města. Jakmile vyjedete ven do hor, do přírody, tak tam už je to poměrně bezpečné.

A tak se během hodinky vymaníme z ruchu velkoměsta a už si tu šupajdíme po dálnici na východ, směr horský masiv Drakensberg. Cestou zastavíme na cigárko u čerpací stanice a tady najdeme taky úžasnou restauraci s krásném venkovním posezením a velmi vkusnými suvenýry. Takže následuje velmi slušné presíčko, oběd a nakonec nákup prvního a snad i posledního suvenýru do naší cestovní sbírky (naše je ta druhá z leva).

  

 

Máme namířeno do městečka Bergville. Cestou ale odbočíme do národního parku Royal Natal a tady se nakonec, přímo pod horami, ubytujeme. Moc pěkné, slušná cena a dokonce večeře i snídaně formou rautu.

 

 

A máme tady další ráno. Norský web na předpověď počasí yr.no nás tentokrát zbytečně strašil. Dnes mělo být zataženo a deštivo. Opak je pravdou. Obloha vymetená, teplota se v nadmořské výšce 1400 m blíží přes den ke třicítce. Máme v plánu tříhodinovou procházku do hory k vodopádů. 

 

Procházka byla příjemná, jen to převýšení mohlo být mírnější. Opět se potvrdilo staré známé pravidlo, že když na parkovišti, desetitisíce kilometrů daleko od domova, stojí jediný autobus, tak zcela určitě bude plný čechů. Neskutečné. Jdeme panenskou přírodou a pokud už někoho potkáme, tak je to zaručeně čech nebo slovák.

Po třech hodinkách rychlé chůze se vracíme k autu pěkně potem splaveni. Ono totiž bylo i v těch horách kolem 28 st.C. Vyrážíme z národního parku Natal směrem k městečku Bergville.

Typická podhorská vesnička

 

Návštěva turistického centra nám připoměla, že už před 6 lety, kdy jsme tady byli naposledy, nebylo možné dostat ze zaměstnanců žádnou informaci. Tedy pokud jsou černí. Pokud narazíte na bílého, tak je vše jinak. Vjíždíme do dalšího údolí Drakensberg mountains a musíme navštívit tentokrát více ubytovacích zařízení, až nakonec skončíme v bed and breakfest zařízení Ardmore Guest Farm. Pěkné místo pod horama, atraktivní ubytko, skvělá večeře. Co více si přát. 

 

Další tříhodinový trek splnil opět naše očekávání. Navíc i počasí se umoudřilo, neboť ráno to na nějakou velkou cestu vůbec nevypadalo.