Máme před sebou poslední dny v pohoří Drakensberg. Dnešek zasvětíme návštěvě unikátního Falcon show a pak se přesuneme do údolí Giant  Castel (zhruba 130 km prašnou cestou).

Nevím proč, byl název navštívené show Falcon, když hlavním představitelem byli orli, čili Eagle. Sešlo se nás na louce kolem padesátky. Turisté, chtiví shlédnout, co vše lze dravého ptáka naučit.

 

Bylo to určitě moc zajímavé, hlavně pro anglicky mluvící návštěvníky. My, odkojeni ruštinou, jsme jen přihlíželi praktickým ukázkám. Vlasta se sice snažila maximum překládat, ale manželská dvojice, která nás celou prezentací provázela, mluvila s takovou kadencí, že kulomet vzor 58 je proti tomu zpomalená hračka.

 

Nicméně bylo skutečně zajímavé sledovat, jak se prezentují při lovu jednotlivé druhy. Nálety, které podnikali nad našimi hlavami, byly úžasné.

Hodinová show končí a my se přesuneme o nějakých 130 km blíže k Indickému oceánu, do údolí Giant Castel. Je to jedno z mála míst, kde jsme už byli před 6 roky, kdy jsme tento kraj navštívili. Je vždy zvláštní se vracet na známá místa a tak jsme si zarezervovali na místním informačním centru nocleh v jediném ubytovacím zařízení v údolí. Spali jsme v moc pěkné rondavele (chata kruhového tvaru, pro místní kraj velmi typická a hlavně plně vybavená) stejně jako před léty. Naštěstí tu byl i  elektrický přímotop, takže nás večerní prudké ochlazení nepřekvapilo.

 

Já zůstal na chatě (rýmečka) a zbytek výpravy ještě vyrazil na dvouhodinovou procházku k jeskyním, kde bylo možno shlédnout spoustu nástěnných maleb.

K večeru, kdy už jsme si mysleli, že je dnešní program vyčerpán, dorazila mezi rondavely skupina mladých černoušku, kteří nás hodinu bavili skvělým tanečním představením. Bylo to fakt unikátní, a i když vstupné bylo zcela dobrovolné, tak se snažili jako by byli před televizními kamerami. I zcela odhalené dívky nejsou v současnosti běžně k vidění, spíše zcela výjimečně.

 

 

Velmi zajímavá byla i bíla dívka mezi černými tanečníky. Nebyla to však běloška, ale pravý černošský albín.

 

Tak a dnes nás čeká den v autě. Chceme si ještě vyjet do průsmyku Sani Pass, což je nejvýše položený přechod do Lesotha a pak už dlouhý přesun k moři.

Cestu do průsmyku jsem chtěl absolvovat již před již zmíněnými šesti lety, ale tenkrát jsme neměli auto 4x4 a běžným osobákem je to nezvládnutelné. Opět máme pěkné počasí a tak se nám cestou rozprostírají nádherné výhledy.

 

Jízda po šotolině jde poměrně pomalu, ale fakt si to užíváme. Finální místo, Sani Pass, nebylo bohužel výhledem na všechny strany, jak jsme si představovali, ale pouze hraničním přechodem mezi Jihoafrickou republikou a Lesothem. Do Lesotha je nutné mít vyřízené víza, takže jsme se na samotný vrchol průsmyku nedostali. Nu což. Cesta to byla hodně zajímavá.

 

  

Vyrážíme zpět do údolí a už se těšíme pro změnu zase na pobřeží. Máme v úmyslu navštívit vyhlášené letovisko Margate, respektive 4 km vzdálené, mnohem klidnější městečko Ramsgate. Navíc zde máme dohodnuté ubytování v pobřežní vile jednoho čechoafričana. Žije tady už více než 25 roků, pracuje v diamantových dolech jako manager. Má se asi moc dobře, protože bydli v Johannesburgu a na chatu si jezdí do 700 km vzdálené destinace na pobřeží. Původně jsme u něj měli spát už v Johannesburgu, ale v době našeho příletu byl ve Švédsku.

 

Ocitáme se na pobřeží Indického oceánu. Přiblížením k pobřeží se výrazně zhoršilo počasí, ale byli jsme ujištění, že jeden den je pěkně a druhý je deštivý.

Ubytování je skutečně luxusní a tak jsme se rozhodli zde pobýt 4 noci. 

Hned následující den je podle místních pravidel zase pěkně. V okolí Ramsgate je podle prospektu 11 golfových a tak není jednoduché si vybrat. Nakonec jdeme hrát na hřiště Wild Coast Golf Course. Hřiště je zařazeno mezi 20 nej golfových hřišť v JAR. Holky si mezi tím vybraly opalování u bazénu hotelu, který je společně s golfovým hřištěm, aquaparkem a kasinem součástí velkého komplexu zábavy a sportu.

 

Golfové hřiště bylo úžasné a tak nám kazilo dojem pouze půjčené golfové náčiní, které za moc nestálo.

Podle předpovědi byl další den deštivý a chladný a tak jsme jen tak lelkovali procházkou v Margate. Podél pobřeží až do slušné restaurace na dobrý oběd. 

 

a ještě lepší večeře

Po dvou dnech odpočinku, protože počasí si tentokrát nedalo říct a dny s deštěm se nestřídali se dny plnými sluníčka, vyrážíme na sever po pobřeží. Naším dalším postupným cílem je lokalita Saint Lucia. Už se nemůžeme dočka na první letošní safari v národním parku Hluhluhwe (čti šlušluve).

400 km ujedeme krásně za 5 hodin a utíkáme se projít na jedny z nejkrásnějších pláží v JAR. Škoda jen, že počasí si s námi hraje stále na skovku. Je velké horko, ale sluníčko je celý den skované za mraky. Možná dobře, jinak bychom zase nadávali na to, že pálí jako hrom. Takže fotky s šedou oblohou nejsou tím nejdokonalejším vyjádřením místní atmosféry.