Nemám příliš v lásce závěrečné bilancování. U některých cestopisů ho úplně vynechám, ale tentokrát už píšu z domů a tak se překonám.

Z Kasane v Botswaně jsme se vydali na dlouhý přesun do Johannesburgu. Nechtěli jsme se už cestou nikde příliš zdržovat a tak jsme udělali jen jednu zastávku ve městě Fancistown, které bylo přiblížně v polovině našeho 1200 km dlouhého přesunu. Tady jsme spali v pěkné chatě na břehu řeky. Škoda jen, že řeka byla zcela vyschlá, ale bylo to krásné místo, kam se jezdí za pozorováním hlavně exotických ptáků. 

Druhý den dorážíme zpět do Jihoafrické republiky. Na hranicích tentokrát nic neobvyklého. Je zvláštní, že člověk se nachází tisíce kilometrů od domova a přitom jsme měli pocit, že když jsme se vrátili z Botswany do JARu, že jsme tak nějak doma. Doma obrazně, doma možná proto, že jsme se cítili v JAR tak nějak civilizovaněji. Botswana se nám líbila, jen jsme byli trošku zmateni z informace, že to je Švýcarsko jižní Afriky. Podle našich krátkých zkušeností je na tom tato země přece jen hůře, než JAR. Naštěstí ale cesty, i když jen ty páteřní, jsou zde na velmi slušné úrovni a tak cesta pěkně odsýpala.

Takže první den 580 km a druhý den 670 km a jsme v Johannesburgu. Tady máme v plánu vyplnit jeden celý den pobytu závěrečným golfem a ve čtvrtek už to bude jen a pouze o přesunu na letiště, vrácení auta a odletu. Ubytujeme se v hotelu Radisson ve čtvrti Sandton, které je už součástí velkého Johannesburgu. Tady musím zmínit pěknou historku. Přijeli jsme do Sandtonu, znali jsme adresu hotelu a tak jsme zaparkovali u Radissonu, který jsme měli po cestě. Vyložili zavazadla, auto zaparkovali do podzemních garáží, vyjeli s bagáži do 13.patra, abychom zjistili, že jsem v jiném, stejnojmenném hotelu. Takže šup, naložit zpátky a přesunout se o 2 km do toho správného. 

Ve středu jedeme hrát golfík. Holky jdou opět s námi jako caddy a moc jsme si to užili. Hřiště sice spíše průměrné, ale my strávili pěkný den na sluníčku. Že bychom si ale před cestou domů příliš odpočinuli, to se říci nedá. Večer se necháme zavést hotelovým autobuskem do centra Sandtonu, na náměsti Nelsona Mandely. Máme jediný cíl a tím je si dát posledního, prasáckého steaka. A to se dokonale podařilo. Přímo na náměstí jsou samé dokonalé restaurace a zvláštní je, že jsou všechny kombinované s prodejnou masa. Prostě masná s přilehlým restaurantem. Ceny jsou tu o cca 25% vyšší, než na jaké jsme zvyklí, ale steaky skutečně úžasné. Prostě večeře byla hodná závěrečného obžerství, protože jinak se naše stravování asi ani nazvat nedá. Při minulé cestě po jižní Africe jsme si napsal do poznámek, že za 24 dní, které jsme tady strávili jsem snědl 26 steaků. Tentokrát jsme zde byli 31 dní a steaků sice nebylo tolik, asi jen 24, ale byly opět těžko překonatelné. Vyzkoušeli jsme hovězí, vepřové, z antilopy Kudu, skvělé byly ze pštrosa a z antilopy Sprinbog. Zkoušeli jsme i krokodýla, ale ten nebyl v pravé steakové úpravě, ale spíše něco jako gyros.

Jídlo je skutečně chloubou celé této země. Ať jsme si dali cokoliv, ať už to bylo hlavní jídlo nebo jen starters, vždy jsme se skvělé najedli. Mají podobné chutě jako my středoevropané a tak jsme si pochutnali na jakékoliv úpravě. No a k tomu nepřekonatelné červené víno, které muselo být pro mé kolegy skoro pokaždé (já jsme prostě barbar a i když jsem měl v plánu, že budu také ochutnávat, tak nakonec jsme zůstal věrný jednomu točenému pivku k večeři). Víno neskutečné kvality je zde za pár korun a tak si ho parťáci dosytosi užili.

Za zmínku také stojí menší trable s dobrou kávou. Víceméně jsem si vybírali ke konzumaci tohoto nápoje restauraci podle toho, zda měli klasickou pákovou mašinu. Jinak nám donesli spíše kafe amerikáno, než klasické expreso. Ke snídani však vždy rozlévají překapávanou kávu a tu já moc nemusím. 

Snídaně jsou součástí ceny za ubytování asi z 90%. Tady je znát vliv Anglie. S oblibou nám servirovali fazole, slaninu, véjce a malé hovězí nebo kuřecí párečky. Ale i holky si přišly na své. Lupínky, jogurt, ovoce je také pokaždé k dispozici. Snídaně byla vždy dobrým základem, oběd jsme většinou trošku ošidili starters, ale večeře byly povětšinu opulentní přežíračkou. Na a když se tak na sebe podívám z profilu do zdrcadla, tak mám pocit, že letos vánoce budu muset zrušit, protože si přece nebudu pořizovat zcela novou garderobu. 

Cesta domů proběhla bez sebemenších problémů. Blížící se vánoce však způsobily, že letadla byla plná až po střechu a tak jsme si příliš neodpočinuli. Ráno se ocitáme v promrzlé Vídni a naštěstí máme v zaparkovaném autě i zimní bundy. Během 24 hodin z plus třiceti do mínus dvou, nic moc. 

Na úplné bilancování je ještě asi brzy, ale už teď můžu napsat, že to byla jedna z podařených cest. Cestovali jsme zemí s krásnou přírodou, měli jsme možnost sledovat zvířat z bezprostřední blízkosti. Užili jsme si skvělého jídla a nepřekonatelného červeného vína. Lidé byli příjemní, až na drobné vyjímky jsme se cítili zcela bezpečně. Byli jsme zdraví a to je asi to nejhlavnější. Takže kdyby se mi nepokazil můj fotoaparát, kdybychom neplatili jednou pokutu, kdybych nezapoměl někde v jednom z bezpočtu hotelů krásné golfové tričko, tak bych mohl bez přemýšlení napsat - skvělé. 

Je 16.prosince a tak vám všem, kteří čtou můj cestopis, přejí krásné vánoce, plné pohody, klidu a dobrého jídla. Já budu asi jen na sucharech, ale budu vzpomínat, jaké by to bylo, kdybych nenabral tolik nesmyslných kilogramů :)))

Jo abych nezapoměl. Celkem jsem ujeli 6800 km v Africe, plus 700 km v Evropě.