Wyoming, jižní Dakota, dlouhý přejezd na východ k jezeru Michigan Lake

řespali jsme na hranici parku Yellowstone. Silnice je dál tak členitá a složitá, že se na noc kompletně zavírá, aby si nějaký pošetilec neusmyslel ji potmě projet. A taky je to zcela určitě kvůli srážkám se zvěří. My tedy zaparkovali na odpočívadle u cesty a nemuseli mít starost, že nás budou projíždějící auta rušit. Ráno jsme už definitivně vyrazili na cestu č. 212 z Yellowstonu do města Billings. Směle mohu prohlásit, že jde skutečně o jednu z nejkrásnější cest horami.

 

Výhled střídal výhled, jezera zářila do dálky a tak nám celkový dojem kazil snad jen opar, který opět ležel v širokém okolí.

 

Neustále jsme v první polovině cesty stoupali do výšin, až se naše skóre uzavřelo na 3160 m n.m. Sjezd do údolí dal zabrat hlavně našemu obytňáčku, protože váha 4 tuny dala do těla brzdovým destičkám, které už toho touto cestou hodně zažily. A tak brzdím motorem a modlím se, aby to auto vydrželo.

Další naše cesta vede do prérie, kde chci za každou cenu navštívit místo, že byl generál Custer poražen, se svou sedmou kavalérii, indiány. Určitě jste všichni viděli film – Malý, velký muž s Dustinem Hoffmanem. A právě zde se měnily dějiny, protože to bylo naposled, kdy indiáni porazili bílé osadníky a to v neskutečném masakru. Generál Custer, známý svou krutostí, zde neobhájil svou neporazitelnost a na symbolickém vršku ho indiáni dostali. Dnes tuto bitvu připomíná velký hřbitov a pěkně zhotovená stezka, kde jsou panely s podrobným popisem, co se na tom, kterém místě událo.

 

My zde přijeli ale hodinku před zavíračkou a tak fotky nejsou zcela optimální a taky jsme si nemohli projít všechna místa. Ale i tak to bylo pro mě hodně zajímavé, protože Mayovky byly mým velkým hobby.

Další den podnikneme dlouhý přesun do Black Mountain, kde se nachází jedna z amerických ikon národní uvědomělostí a hrdostí a tím jsou, ve skalách vytesání, čtyři američtí prezidenti, kteří se nejvíce zasadili o vznik a udržení Unie.

George Washington, Thomas Jefferson, Theodor Roosvelt a Abraham Lincoln byli vytesání přímo do žulového masivu. Sochařské práce trvali 14 let a pracovalo zde na 400 dělníků. Autor stavby mezitím zemřel a v práci pokračoval jeho syn. Jakmile však došly peníze a další nesehnal, musel práci ukončit, i když měly mít jednotlivé postavy své tělo až do pasu. A tak zůstalo pouze u hlav, které jsou 18 metrů vysoké a třeba Washingtonův nos měří 7 metrů.

 

Navštívili jsme zde informační centrum s expozicí o výstavbě, o průběhu příprav atd. Bylo to moc zajímavé a taky jsme si trošku oprášili znalosti z dějin Unie a hlavně pak z bojů severu proti jihu.

I když jde trošku o Disneyland, tak se nám to tady moc líbilo.  Po prohlídce vyrážíme do jednoho z posledních národních parků na naší cestě. Tím je národní park Badlands. Původně to mělo být jen takové rozptýlení po cestě nudným středozápadem, ale nakonec se nám projížďka parkem stála za to.

 

A ještě pár zvířátek, které jsme viděli v parku Badlands.

 

Zvlášť, když jsme na noc mohli zaparkovat přímo na útesu, ze kterého bylo vidět na obrovský kus prérie a část pohoří Badlands.

Ráno zahájíme nudný 1500 km dlouhý přesun středozápadem USA a tím je dálnice č. 90, který by nás měla dovést do Chicaga. Tady nemáme v úmyslu se příliš zdržovat a je to jen postupný cíl.

Takže tento nepříjemný úsek cesty máme za sebou. Nepříjemný byl jednak monotónní jízdou stejně nudnou krajinou. Prostě středozápad USA je tak dobrý maximálně pro přesun ze západu na východ. Do Chicaga jsme dorazili k večeru. Chtěli jsme tady navštívit fashion outlet, ale po příjezdu na místo jsme zjistili, že je tady tak málo volného místa, že neexistují venkovní parkoviště, pouze jen podzemní a tam jsme se nevlezli. Přejeli jsme zpět asi 20 km, kde mělo být velké nákupní středisko, ale tady se spát na parkingu nedalo. Takže už potmě pokračujeme dalších 50 km k jinému outletu, tentokrát Premium Outlet a tam už jsme konečně hodili kotvu do asfaltu velkého parkingu. Zapoměl jsem uvést, že dálnice č. 90, která vede napříč státy je už 100 km před Chicagem zpoplatněná a to že platíš sice malé částky, dva, či tři dolary, ale za to na každém desátem kilometrů. Takže tím popojížděním kolem města, jsme během hodinky utratili skoro 20,- USD. Nic hrozného, ale ani žádná přidaná hodnota. Když jsme se nakonec rozhodli po návštěvě onoho outletu opustit město, tak jsme zadal do navigace, že tentokrát chceme minout placené úseky a dopadlo to katastrofálně. 85 km jsme jeli 3 hodiny. Nejen ucpané cesty, ale každých 400 metrů semafóry, objížďky apod. Takže tuto chybu už nezopakujeme a pěkně budeme přispívat do Trumphovy pokladničky.

Když jsme si trošku odpočinuli od třídenního přesunu tak jsme vyrazili po pobřeží Michigenského jezera, které si však ničím nezadá s běžným mořem, protože z břehu na druhý břeh nevidíš. Je to tady oproti mnoha místům krásně vymazlené. Je vidět, že tady jezdí smetánka a užívá si zde víkendu. 

Zítra tj. pondělí si chceme zahrát zkrácený golf a pak už budeme mířit do Kanady a první zastávkou budou Niagárské vodopády. Počasí nám zatím neuvěřitelně přeje. Teploty jsou příjemně kolem 24 st. a obloha neustále blankytně modrá. Tak jsem jen zvědavý, zda nám to vydrží i do Kanady, kde je to hodně důležité. Jen tak se dá pořádně si užít indiánského léta s barvícími se stromy a nádhernými výhledy na nekonečné lesy a tisíce jezer. Tak držte palce.

no a ještě mapa této etapy :

int(1)

Novinky

Rychlý kontakt

!FIRMA

!ULICE

!PSC !MESTO

E: !EMAIL

T: !TELEFON

uživatelský obsah - vždy jako poslední článek!!!