Tak konečně na cestě. Ale nebylo to tak jednoduché. 10 denní čekání bylo nejen dlouhé, a i když jsme ho částečně vyplnili poznáváním New Yorku a Washingtonu, tak se to táhlo jako guma od tepláků.

Nakonec jsme se dočkali a konečně nám rejdaři napsali, že si můžeme ve čtvrtek 6.4.2017 auto vyzvednout. Ale protože se zdá, že problémům není konec, tak všem, kteří si také nechali auto z Evropy dovézt stejnou lodí, auta vydali, ale nad mými papíry jen tak kroutili hlavou a vydat mi ho odmítli. Do přístavu mohl pouze jeden z nás, a protože jsem na pojištění napsaný jako řidič já, tak jsme moc na výběr neměli. Tím pádem se do problému dostal jeden hluchoněmý, protože moje znalosti angličtiny začínají a končí u pár frází a oblíbených témat. Nechápu, proč právě já jsem byl vylosovaný si to vyžrat až do konce. Nakonec se ale vše vyjasnilo a konečně sedám, na důvěrně známe sedadlo a vyrážím za Vlastou, která mě už netrpělivě očekává.

Naložíme kufry, nabereme naftu, plyn a vodu a fičíme první dvě stovky kilometrů na jih. První noc spíme u doporučeného Waltmarktu. Je klid, v noci tichoučko a nikomu nevadíme.

Další den nám první polovina trasy krásně ubíhala a tak jsme se na pár hodin zastavili v outletu, na který se zvlášť Vlasta hodně těšila. Nakoupili jsme jako správní Češi a pokračujeme dále. Bohužel, ta druhá polovina naplánované trasy byla úděsná. Jeli jsme takřka nepřetržitě v koloně, která neustále, zcela bez logiky zastavovala a dlouhé minutý jsme jen tak hleděli z okna. Kdyby aspoň bylo na co.

Navečer dorážíme do města Savannah, které má bohatou historii i dochovanou architekturu. Dokonce jsme zda narazili na nefalšovaný Bernie´s.

 

Procházka po nábřeží byla moc příjemná. 

 

Další den dokončujeme celkový přesun přes státy Virginie, Severní Karolína, Jižní Karolína, Georgie až do Floridy. Celkem ujeto 1400 km. A Florida nás vítá.

Tentokrát, u městečka Titusville, míříme do campu, abychom mohli udělat kompletní doplnění vody a vypuštění WC a odpadní vody.

V neděli se vypravujeme do Kennedy Space Center.

Po kulturním zážitku v divadle na Brodwayi, po sportovním zážitku na basketu v Madison Square Garden nás dne čeká něco z astronomie a astronautiky. Průvodce píše, že se tady dá strávit celý den a měl pravdu. Přijeli jsme ráno a v pozdní odpoledne jsme zcela vyčerpaní prohlídku tohoto unikátního areálu ukončili.

Okružní jízdou autobusem jsme se podívali do blízkosti výrobní haly, kde se rakety kompletuji.

Pak jsme dojeli k odpalovacím rampám a cestou si prohlédli „ranveje“ po který se hotová raketa převáží na místo startu. Překvapivě nejde o dokonalé rovnou betonovou plochu, ale obrovský kolos raketu převáží po hrubém štěrku. Viděli jsme i hangár Elona Muska a jeho projekt SPACE X.

Cestou jsme ještě navštívili expozici kompletního vývoje a jednotlivých fází projektu Apollo a to včetně prvních krokům Neila Armstronga na měsíci. Seděli jsme při projekci v hale, která byla vybavená pracovními stoly identickými s těmi, které skutečně stály v řídícím centru v době letu Apolla 11. Přistávací modul.

  

 no a nemůže chybět samotné Apollo 

 

 a ještě kousek Měsíčního kamene a řídící kabina.

 

Dalším místem našeho zastavení byla obrovská hala, kde bylo vše o vývoji a provozu raketoplánu. Dokonce zde pod stopem visel Atlantis. Úchvatné, gigantické.

 

Následovala procházka zahradou raket a shlédli jsme super film v iMaxu na téma naše krásná planeta. Bylo to všechno moc pěkné, inspirativní (nemyslím pro další dovolenou) a kdybychom tomu oboru ještě i rozuměli, tak bychom si toho užili určitě ještě více.

Přes Orlando pokračujeme dále na jih. Máme v úmyslu zajet na ten nejjižnější bod Spojených států a tím je Key West. Stojí za to si prohlédnout důkladně google maps, po jak úzkém pruhu země, přes kolik mostů se tam musí projet. 

Tak a jsme tady. Počasí se zdá být stabilní a tak se těšíme, co vše zde uvidíme. První noc jsme dali v campu na Key Largo. Následně jsme už dorazili posledních 150 km až na Key West.

Opět jsme museli do capmu, protože tady si to hodně přísně hlídají, aby se jim ta obrovská obytná auta, tedy s vyjímkou našeho bobka, protože to co je v evropě velké, je tady malé, nepotloukala neorganizovaně po všech odpočívadlech, před markety apod. Jak tady ždímají turisty vypovídá cena za jednu noc v campu. Stálo nás to 100,- USD. No ale což, už jsme tady a odpoledne jsme si krásně pobyli u bazénku.

Navečer se vydáme zbývajících 5 km na Duval Street, která je vyhlášeným místech večerních a nočních orgii. Mám na mysli alkohol, dobré jídlo, v některých podnicích krásné transky a hlavně davy turistů chtivých nějaký ten drink. Prošli jsme to důkladně, nahlédli mimo jiné do desítek "nádherných" uměleckých galerii, obchodů s tričkama apod.

 

 

Po hodině a půl jsme nabrali zpětný chod a vrátili se k autu a následně do našeho dočasného ubytování v campu.

Shrnuto, podtrženo. Je to určitě zajímavé místo. Už jen příjezd po těch ostrovních perličkách na dlouhém řetízku stojí za to. Večerní pařby už jaksi nejsou naším šálkem kávy a tak jsme se určitě o mnohé připravili. Když tady byla na Nový rok před pár lety naše dcera, tak si to nemohla vynachválit. Ale jak mi dnes upřesnili, prostě bez koktejlů, bez ochutnávek desítek druhů piva, bez záměru se bavit až do rána, to tady prostě nejde.

Ráno se vydáme na zpáteční cestu na sever. 200 km jedeme stejnou cestou a pak už odbočíme do národního parku Everglade. Je to jeden z nejrozsáhlejších bažinových systému vůbec. Vyjdeme si na krátkou procházkou cyprišovým lesem, kde údajně můžeme očekávat jak krokodýly, tak možná i divokou kočku, která se zde hojně vyskytuje. Ale protože je venku více než 30 st. tak si zvířátka vzala volno. Ale i tak to bylo príma.

Ted už jen dorazit na západní pobřeží Floridy a tady máme v úmyslu si dosytosti užít slunce a moře. Asi to nebude pro cestopis příliš zajímavé a nebude tedy moc o čem psát, tak se prosím nezlobte, že se delší dobu, což odhaduji tak na 10 dní, odmlčím. Ahooj.