Kuba odletěl a já začínám žít dny jak jsme si přál. Jsem sám, parkuji u moře, od rána do večera si jen tak lenoším a hlavně čtu knížky, na které nebyl doma čas. K večeru se zajdu projít do malého městečka na pláži jménem Georgioupoli. Tady jsem si zvoli základnu. Parkuji přímo na pláži, několik stovek metrů je taverny s internetem a do pekárny v městečku je to 700 m. Nakone uskutečním i kraťoučký výlet po násypu do kostelíka uprostřed zálivu.

 

 

No a protože je přes den už nehorázně teplo, tak jsem se na jednu noc odklidil asi 20 km do hor, kde je mnohem příjemněji. Vůbec jsem nepočítal s tím, že budu v tuto dobu před sluníčkem utíkat. Ono moře je ještě studené, odhaduji tak 18 st. takže je problém se dostatečně osvěžit a jak tak obytka stojí celý den na pláží, tak naabsorbuje hodně tepla, které se ani v noci nevyvětrá. Naštěstí to není stálý jev a teplota se brzy ustálí na příjemných 24 - 27 st.

Tady jsem utekl před horkem.

  

Samota mi nevadí, ale už se těším na naše cestovatelské souputníky z Karlových Varů. Pepík a Vlasta jsou ideálními společníky na cesty. Projeli jsme s něma už Maroko a Norsko a taky jsme byli na pár dní v Rakousku a já sám s Pepou jsme projeli valnou většinu Toscánska. Prostě pohodáři.

Navíc mi Vlasta přislíbila, že mi uvaří přílohu k hlavnímu jídlu a tak bude i život krásnější.

Hned první dny jsem je přemluvil na krkolomnou jízdu k laguně Balos, ale tentokrát jsme měli smůlu. Nejenže bylo pod mrakem, ale foukal tak silný vítr, že si člověk mohl na něj klidně lehnout. Škoda, bez sluníčka nemá laguna ty nádherné barvy a ztrácí tím na svém kouzlu.

Přes městečko Phalasarna, kde jsou nekonečné písečné pláže a nádherná voda, pokračujeme po západním pobřeží na jih. Tuto cestu jsem už absolvoval s Kubou, ale je tak krásná, že mi to vůbec nevadí. 

 

 

 Spíme v krásné zátoce Elafonissi a to že přímo na pláži. Tady konečně potkávám ještě dvě obytné auta z německa, které zde evidentně tráví celou zimu.

 

 

Stejně se vracíme i na sever vnitrozemím, ale jinou cestou. Vlasta je milovník památek a tak si jich pár i projdeme.

 

 

Jednu z mnoha nocí strávíme přímo v přístavu mého oblíbeného městečka Chanie. Ráno procházka přístavem, kávička na molu a pak se na týden s parťáky rozloučím, nebo přijede na 5 dní můj přítel z největších René. 

 

 

 René se nechal přesvědčit, že stojí za to přiletět na pár dní do tepla a hlavně si zahrát golf na krásném hřišti. Letenky si zajistil přes společnost Kiwi.com a tak to nebyla žádná nepřekonatelná suma.

První dva dny jsme se věnovali výhradně golfu a pak jsme jeli na mnoho mnou již spatřených míst, ale jak už jsem psal, tak tady je všude tak krásně, že mi návraty tentokrát příliš nevadily. Naopak. Mohl jsem dělat chytrého a vyprávět detaily z dějin a podobně. Omezím se tedy v této části putování na foto dokumentaci s kratičkým komentářem.

René a náš oblíbeny dortík ke kávě :)

pohled na golfové hřiště

 

 

Procházka a večeře v Chanii