Tak se konečně blíží den našeho odletu. V předvečer přesunu do Prahy po vlastní ose, se však Vlasta přihlásila na stránky Turkish airline a tam se dozvěděla, že náš let Praha Istanbul byl zrušený. Panika, protože když nenastoupíte první úsek, kdy pak chcete dohnat ostatní navazující lety.

Nakonec nám naše letecká makléřka zarezervovala let z Prahy o 4 hodiny dřívější odlet a tak namísto plánu vyrazit autem v 11.00 hod musíme odjet už v 7.00. Zkrátím to. Chyba nastala v systému aerolinek a my nakonec letěli v původně plánovaném čase.

Letíme si tedy do Singapuru s přestupem v Istanbulu a v business třídě je to fakt pohoda. Před přistáním zjišťujeme, že zaplacený hotel na letišti v Singapuru se nachází v tranzitní zóně a tím pádem, pokud si zajdeme vyzvednout zavazadla, tak už se zpět nedostaneme. Ještě že se jedná o jedno z nejbezpečnějších míst na světě. Necháváme tedy zavazadla napospas osudu, ovšem s myšlenkou, že pokud budou jezdit na dopravníkovém páse hodinu osamoceny, tak je někdo bezpečně uloží. Vyspíme se tedy v letištním hotelu a ráno spěcháme ven z tranzitu, kufry samozřejmě na nás čekaly a pak zpět na check-in letu do Melbourne.

Ve 21.30 hod. přistáváme na letišti v Melbourne a taxíkem hurá do rezervovaného hotelu. Jako správný taxikář si cenu asi 2x navýšil, ale to je můj problém, měl jsem se lépe připravit a podívat se na Uber. No, co taky.

Ráno se násilím budíme v 9.00 a to je v česku právě čas jít do hajan. Takže fakt nic moc, ale s tím jsme počítali, že první 2-4 dny to nebude žádná sláva. Počasí už delší dobu slibuje v našem prvním městě vytrvalý déšť a na toto roční období i poměrně chladno tj. 14 st. Déšť se nakonec nekonal a teplota nám příliš nevadila. Prošli jsme se kolem řeky a ponořili se do bloumání centrální části města.

 

Hlavně jsem se zaměřili na jedinečnou sbírku street artu. A že se bylo na co dívat.

  

 

Odpoledne ještě navštívíme galerií moderního umění. Super zážitek. Večer souboj s touhou jít v osm večer spát a vydržet alespoň do jedenácti.

3.11.2022 – den vyzvednutí objednaného obytného auta a zároveň den, zahájení našeho putování Austrálii. Jsme tady už potřetí a úsek Melbourne – Perth pojedeme podruhé, ale to si všechno uvědomujme. Minule jsme jižní pobřeží trošku odbyli a projeli ho poměrně rychle, na to, co vše tato část světadílu nabízí. A tak si to teď míníme trošku více užít.

Předání auta proběhlo v pohodě. Nákup kompletního potravinového vybavení trvalo dvě hodiny a už míříme na jih, abychom jako první absolvovali nádhernou pobřežní trasu Greate Oceán Road. 

 

I podruhé je to stejně fascinující a člověk se těch výhledů nemůže nabažit.

 

   

Druhý den pokračujeme k nejznámější vyhlídce 12 Apoštolů.

  

Ale na trase je takových vyhlídek nespočet a všechny mají své kouzlo. 

      

  

 

 Odpoledne vyrazíme směr Adelaide vnitrozemím. Navigace nás vede takovou divnou trasou, kdy kašle na dálnici a po rychlostní komunikaci nás vede mezi poli, vesničkami, nekonečnými pastvinami a kolem nádherných jezer. Po vydatných deštích je všechno nezvykle zelené a s probíhajícím jarem vše začíná i kvést.

 

6.11. 2022 – pokračujeme ve více než 1200 kilometrů dlouhém přesunu na Peninsula Eyre. Přes Adelaide do Port Augusta a nakonec Whyalla. Ted už jen 380 km na jih do Port Lincoln a začne jeden s nejkrásnějších úseků cesty.

Cestou zastavujeme u obilných sil, která jsou krásně vyšperkovaná. Nejde přitom o jedno silo, ale i když navštívíme jen dvě, bylo by určitě ještě kde zastavit.